+420 792 766 933
Po - Pá, 08:00 - 16:00
Stále rostoucí ceny energií a zároveň důraz na snížení ekologické zátěže přiměl trh k reakci. Od zastaralých konstrukcí se postupně přechází na nízkoenergetické domy, které mají několikanásobně nižší spotřebu, což se odráží na celkových provozních nákladech. Nízkoenergetický dům ročně spotřebuje cca 50 kWh/m2 za vytápění, klasická novostavba s plynovým kotlem okolo 120 kWh/m2 a starší, řekněme zhruba padesátiletá klidně i přes 200 kWh/m2. Spousta lidí si řekne, že u starého domu je to logické, ale jak je možné, že je i mezi novostavbou a nízkoenergetickým domem takový rozdíl? Pojďme si popsat hlavní odlišnost mezi běžnou a nízkoenergetickou stavbou.
Základem je kvalitní a nadstandardní tepelná izolace. Oproti běžné novostavbě se nízkoenergetická stavba liší také tvarem, který neobsahuje zbytečné výběžky a výčnělky, naopak je co možná nejjednodušší. Dále jsou pro ni typická obrovská okna situovaná na jih, aby do interiéru pronikalo světlo a teplo ve velké míře. Zároveň se klade velký důraz na co možná nejefektivnější zdroj vytápění.
Ovšem je potřeba zmínit i jednu důležitou věc. V některých případech kombinace těch nejlepších prvků nedává smysl. Zkrátka se k sobě navzájem nehodí a investice se nemusí vrátit. Proto je vždycky lepší kvalitně připravit projekt a zaměřit se na konkrétní věci. Někdy se dá uspořit díky kvalitním oknům, jindy kvůli zateplené fasádě apod.
Z hlediska cenového rozpočtu pak bývají nízkoenergetické stavby o pár procent dražší než klasické zděné domy. Ačkoliv bude vstupní investice vyšší, s dobře navrženým projektem se můžete těšit z krátkodobé návratnosti a pak už budete jen spořit.
Vhodné místo výstavby hraje zásadní roli na tom, jestli bude dům k vaší peněžence šetrný či nikoliv. Abyste ušetřili na vytápění, je nutné vybrat dostatečně prosluněné místo a co nejvíce oken situovat na jih. Prosklená strana domu ale tak trochu narušuje soukromí, takže i na to je potřeba myslet.
Kromě bohatého prosklení lze slunce využívat i jinými směry. Například instalací fototermálních nebo fotovoltaických panelů.
Naopak velká okna na sever, východ či západ nejsou šťastným řešením, zvyšují tepelné ztráty.
Samotná konstrukce je alfou omegou nízkoenergetických domů. Stavební profily, stěny, střecha, okna, dveře a další musí splňovat ty nejlepší vlastnosti, aby teplo z domu neunikalo a naopak se ho dovnitř co nejvíce dostalo. Tepelné izolace se vyrábí v nejrůznějších provedeních, u kterých není výjimkou tloušťka dosahující 50 centimetrů. Izolovat se musí nejen obvodové stěny, ale i vnitřní místnosti od těch, ve kterých se topí a ve kterých ne. Důležité je i odizolování podlah.
Mezi nejběžnější stavební materiály patří duté tvárnice, následně doplněné o tepelnou izolaci. Naprosto ideálním a v poslední době velice oblíbeným materiálem pro úsporné stavby je dřevo. Dřevo má velice dobré izolační vlastnosti i při malé tloušťce stěn, společně s izolací a systémem rekuperace odpadního tepla poskytne uživateli nemalou úsporu za vytápění. Dřevo navíc dokáže absorbovat oxid uhličitý, takže i z ekologického hlediska jako stavební materiál dává smysl.
Co se oken týče, nejčastěji se montují trojskla, které mají nejnižší tepelné ztráty.
Jak už padlo v úvodu, ani tvar domu není nepodstatný. Dům by měl mít jednoduchý tvar bez zbytečných výklenků, výčnělků apod. Zcela nevhodný tvar je pak do písmene U nebo L. Naopak nejčastěji uvidíte tvar v podobě kvádru, který je nejméně náchylný vůči tepelným ztrátám.
Vytápění je bezesporu nejnákladnější položkou na celkovém provozu domu. Pak stačí na chvílí otevřít okna a většina tepla je fuč. Proto je potřeba nad obojím přemýšlet a ideálně to skloubit dohromady. V úsporných domech se využívá takzvaný systém řízeného větrání, který dokáže zužitkovat teplo odvedené pryč. K tomu slouží rekuperační výměník, jenž pomocí znečištěného teplého vzduchu předává energii čerstvému vzduchu, který proudí zpět do domu. Výměník v zimě funguje jako topení, v létě zase jako klimatizace.